Deprese, úzkosti a únik od světa

Tenhle článek píšu hlavně pro své budoucí já. A vám jsem ho nasdílel abyste si dali pozor na sebe i vaše okolí. Je to trošku nepříjemná sonda, ale nějak cítím, že by mi to mohlo pomoci něco nastartovat.

Takže Jakube, jestli jsi to ještě nevyřešil, tak se furt snaž!

Dobyvatel světů

Když jsem před hodně roky dělal Dáme jídlo a Rohlík, připadal jsem si nepřemožitelný. Měl jsem vždycky trošku takzvaně “v píči” a bavilo mě užívat si hodně práce a volnosti po ní. Vysníval jsem si velké věci a pro ně makal — goal byl prostě změnit svět. Neřešil jsem job description nebo responsibilities, měl jsem možnost makat tak nějak na všem, co mě bavilo — a posouval jsem to dopředu, někdy rychleji, někdy pomaleji.

Pil jsem hodně redbullu, denně jezdil 1–2 hodiny na motokárách, do kanclu v 7 ráno a spát v 11 večer. Byt jsem měl poloprázdný, protože jsem tam vlastně byl jen o víkendech. Se skvělou partou lidí jsme vytvářeli základy služeb, ze kterých těží všichni mí známí ještě dneska. Plus mi pár lidí řeklo, že je motivovala moje cesta a změnili něco v životě. Byla to sranda, hrozně hezky se na to vzpomíná.

Pak se ale něco začalo měnit… nakládal jsem si na sebe vysoké a nerealistické nároky a vyhořel jsem. Namísto toho, abych se vzdělával a šel po krůčcích (což se vždycky snažím tlouct do hlav lidí, které vidím na podobné cestě), jsem se utopil tím, že jsem si neuměl odpovědět. Největší nepřítel sebe sama jsem byl já.

A někdy tehdy byla premiéra dlouhého seriálu “Ztratil jsem cíl a začaly mi stavy úzkosti a deprese”.

Mozek je nepřítel

Můj mozek má set skutečně skvělých a skutečně pitomých vlastností. Krom toho, že hodně rychle zapomíná, potlačuje a má lack empatie, je přesvědčen, že se dokáže skvěle kontrolovat. A to vč. podvědomí.

Proto kdykoli když něco udělám špatně nebo mi něco nevyjde, mozek sám sebe bičuje. Já přece vím, že jsem udělal chybu, je to obvious — ale tys to přecejen dopustil. Příště se proto musíš líp kontrolovat mozku, ty to zvládneš. A pak udělá stejnou koninu znovu…

Pravděpodobně právě díky tomu, že si myslí, že umí všechno kontrolovat, neměl nikdy potřebu vytvářet si záchytné body. Najet na nějakou rutinu, která pomůže věcem předejít. Když vaše hlava aplikuje tenhle přístup dlouhé roky, asi tušíte, kam to celé směřuje.

Přehlížení dopravního značení

Moje stavy mi před roky začalo nejdřív říkat tělo. V jednu dobu (kdy jsem si myslel, že jsem naprosto v pohodě), se mi úplně všude po těle udělaly malé bulky. Vydržely asi 2 měsíce a pak samy zmizely.

Pokračovalo to nespavostí, nárazovými záchvaty úzkostí, sociální fóbií a dopad to mělo i na stravu — posledních pár let žiju v podstatě na 2 druzích jídla.

Všechno tohle už byla červená na bejka a já jsem to samo spolehlivě vyignoroval.

Nenápadný pád = strmý pád

Poznámka: teď, v téhle fázi článku, se mě mozek ptá, jestli to nemá smazat a zahodit, protože to bude všechno dobrý a já to ovládnu? Vtipný, co?

Mám deprese. Bojím se si je přiznat, protože to má přece mozek pod kontrolou.

Retrospektivně, jakkoli je to subjektivní a idealizované, jsem skutečně duševně zchřadnul.

Díky deníkům, co si občas píšu, vidím, že jsem za poslední 3 roky...

• naprosto ztratil sebevědomí, díky čemuž jsem zahodil 2 obrovské pracovní příležitosti (v mém věku možná skutečně lifetime příležitosti)
• začal blábolit hlouposti, používat nemístnou srandu a hodně se opakovat (viditelné i z feedbacku okolí)
• zkrátil svůj slovník, začal chybovat v gramatice
• ideově ochřadnul (nemyslím si, že je možné měnit svět)
• naučil se ignorovat přicházející nápady (protože vím, že bych je stejně nedokončil)
• začal být hodně negativní (dřív jsem byl ten, kdo uklidňoval situaci a snažil se dojít racionálního přístupu a řešení)
• být ovce (procesy a guidelines jsou najednou spása protože nemusím přemýšlet)
• odnaučil dělat složitá rozhodnutí (zkratka is the way!)
• přestal zajímat, co prožívá moje rodina (debaty s rodiči už jsou více než povchrní)
• zcela iracionálně zahodil své hobby kolem aut (teď jsem krůček od toho zahodit svůj další — rozprodat všechnu fototechniku)
• zbavil se spousty věcí a vztahů (tohle mě děsí nejvíc — jako kdybych po sobě začal uklízet, byť na sebevraždu nepomýšlím)
• odnaučil se mít jinou, než chvilkovou radost (liky na instagramu za fotky pojďmi)
• …

Tyhle změny se nestaly přes noc, je velmi obtížné je vidět a zachytávat. Kéž by stejně urputně a iterativně uměly postupovat všechny produktové týmy na světě! :)

Je to děsivý seznam a jím to nekončí.

Jakákoli složitá sociální interakce je pro mě teď myšlenkově obrovská zátěž, byť je to malá blbost. Snažím se najít zkratku a ze situace co nejdřív vybruslit.

Myšlenkově se uchyluji k tomu se zbavit všeho a všech z okolí a žít někde sám v horách — bez lidí, bez problémů.

Nejhorší je to, že v tomhle stavu nejste 100% času. Každý člověk má různé úrovně remise depresí nebo úzkostí. Mně se proti upadnutí do deprese docela daří bojovat když mám zahlcenou hlavu prací, ale to je jen hack, který mi celé ty roky zakrýval skutečný stav. Fake it till you make it in real life :)

Samotný jsem schopný to rozklíčovávat až v poslední době a to jen díky tomu, že se občas objeví WTF moment, který mě donutí se do toho podívat.

Řešte to

Tohle je pro tebe Jakube a pro všechny, kteří se v tom mohou trošku vidět — řešte to.

Deprese je způsobena nevyrovnanými hodnotami mozku — může to být způsobené stravou nebo samotnou funkcí těla. Dá se to léčit prášky, případně psychologickými postupy.

Sám jsem na začátku, takže praktickou zkušenost nemám.

… ale internet říká:

• Zbavte se tabu a bavte se o tom s kamarády a rodinou (to se fakt snáz řekne než dělá)
• Zajděte k terapeutovi (třeba online na https://terap.io)
• Zajděte k lékaři (může předepsat prášky)
• Sportujte, cvičte (pro mě osobně tohle funguje jako velmi short-term řešení, protože mám stavy úzkosti už i po zápase :D)

Hlavně se v tu chvíli nesnažte dělat velká životní rozhodnutí. Vaše hlava fakt nefunguje tak jak by měla.

Prosím, pokud ve svém okolí vidíte člověka s podobnými příznaky jako mám já, bavte se s ním o tom. Snažte se mu pomoci. Může být zavřený v hodně malém vězení.